Kdo nezdraví, není host. A když nemám hosty, nemám koho obsluhovat.

nemáte pravdu.ať v německu rakousku či švýcarsku vás v restauracích či obchodech zdraví jako první zaměstnanci.

Překvapuje mě, jak blog, který vše obrací o 180° má takovou karmu 

Proc Vas to prekvapuje? Je o chovani lidi....

Nevím, kam chodíte dělat zákazníka, ale s klidným svědomím mohu tvrdit, že ve většině specializovaných obchodů v obchodních centrech od elektroniky přes oblečení k restauracím zdraví prodejci jako první. A při vstupu do malého krámku na malém městě by měl zdravit vstupující, tak velí etiketa. Možná jste byl poobědvat v Dětěnicích.To je ale sadomasochistická provozovna.

Etiketa velí, že první zdraví prodavač, velikost obchodu není rozhodující

Nevim, jak je to presne podle etikety, ale pokud bude prodavac/ka ve veku mojeho taty / moji mamy, tak ho/ji pozdravim prvni ja a nebudu to vubec resit. Ve dvaceti jsem vzdycky zdravil prvni. Ja jsem sice zakaznik, ale ti co pracuji v obchode nejsou moji slouhove. Pokud jsou k sobe lidi slusni a prijemni tak bych to, kdo ma pozdravit prvni moc neresil.

Nejsou slouhové, ale vy jste ten, kdo je živí.

proč to paušalizujete jen na "podnikatele"? Klidně bych tohle slůvko vynechal, jelikož dělám ve službách pro lidi, tak se mi to stává velice často. Nejhorší je, že že se lidi chovají s prominutím jako prasata. Myslí si, že když někam přijdou, tak si můžou dělat co chtějí. Běžné je krást různé drobnosti, jako jsou sklenice, popelníky, toaletní papír, kulečníkové koule atd. Co není pořádně připevněné, tak to zmizí.Rohožek jsem za posledních 2,5 roku kupoval už 6. A to se nebavím, jak to vypadá po odchodu některých lidí u stolu a záchody? No comment. Na co je potřeba záchodová mísa, když můžu vykonat potřebu úplně všude. A nerozlišuji pohlaví. Velká "sranda" také bývá, když nacpu co nejvíce papírových ručníků do záchodu tak, až se ucpe. Každý se dokáže bavit o tom, že někdo něco dělá špatně, ale měli bychom začít u sebe. A je to o výchově, mě nikdy nenapadlo ničit něco cizího jen tak pro zábavu.......

clanek nebyl o zakaznicich, ale o sluzbach. Proc bych nemohl kritizovat "podnikatele"? Napiste blog o zakaznicich a uvidime.

A nejde jen o pozdrav. Ve skrytu duse jsem doufal, ze krize nam prinese lepsi sluzby, kvalitnejsi vyrobky, milejsi obsluhu. Vzdyt jak jinak bojovat o zakaznika? Opak je vsak pravdou. Prodavacky jsou neprijemne, zbozi je jeste vetsi smejd nez jsme cekali. A sluzby, skoda slov.  

PS: Omlouvam se za generalizaci, vim, ze pozitivnich priklady jsou, ale je jich pomalu.

Jednoduchá pomoc ... u těch nepříjemných a nekvalitních nenakupujte. A oni časem zmizí sami. Ale my bohužel rádi nadáváme, ale neradi řešíme to, co snadno vyřešit můžeme.

On ten zájem o zákazníka je sice ve velké části jen "hraná póza".  Ale na  přetvářkách a "hezkých obalech" a "reklamě" je založena celá lidská civilizace a spousta oborů žije jen právě z toho. Jen málo lidí říká na rovinu, co si opravdu myslí. Asi by bylo zajímavé, kdybyste přišli do obchodu a prodavač vám řekl. "Hele, ráno jsem se pohádal se starou, fakt na tebe nemám náladu, běž otravovat někoho jiného." Proč to neudělá? Protože žijeme v kapitalismu. Prodavač potřebuje dostat výplatu. Zákazník by mu příště nepřišel, aby jej neotravoval a nakupoval by raději jinde.  Takže bude více či méně kvalitně předstírat zájem o potřeby zákazníka s tím, že se pokusí trefit formu projevu vhodnou danému zákazníkovi.  To co jednomu zákazníkovi přijde jako slušnost, může jinému přijít jako obtěžující ponížená servilnost.  

Jeden z problémů je, že plat spousty zaměstnanců je absolutně odtržen od zisku firmy.  Když máte zaměstnance, jehož plat je fixní 100kč/hod, pak je pro něj nejefektivnější, aby nemusel nic dělat a bral peníze. Protože když takový prodavač lítá jak hadr, aby uspokojil 30 zákazníků za hodinu, má stejné peníze, jako když je ignoruje a v klidu si smskuje s přítelkyní.  Pro většinu těchto lidí (často vidíme u státních úředníků) je zákazník něco, co je obtěžuje a zdržuje.  Jenže, je to jejich chyba nebo je to více chyba jejich nadřízených? Pokud by zaměstnanci měli plat odvislý od zisku společnosti a jejich nadřízení by jim dokázali vysvětlit, že spokojený zákazník donese peníze, oni budou mít větší plat, naštvaný zákazník už nepřijde a oni poletí na úřad práce za stejně otrávenou úřednicí, pak by ten zájem začalo hrát daleko více lidí. 

Každopádně, celý tenhle kapitalistický svět je jedno velké divadlo. Ani ty peníze nemají reálnou hodnotu a jsou jen divadlem bank a hraním si s čísly. 

Na závěr dva protiklady, které ovšem byly v důsledku oba stejně otravné. 

1. Vracel jsem se pozdě domů minulý týden a věděl jsem, že už nestihnu včas nakoupit. Stavil jsem se tedy cestou v jednom moravském supermarketu v městě, kudy jsem projížděl a  kde obvykle nenakupuji. Neměl jsem čas, neznal jsem rozložení zboží, odchytil jsem tedy první slečnu v firemní uniformě polovičního věku než mám já pozdravím, a vznesu dotaz, kde bych našel regál s bezlepkovým pečivem.  Reakce slečny postrádala jakoukoli reakci na pozdrav a byla "tož to fakt nevím, já mám na starost jenom tyhle regály" Načež se otočila zády a  pokračovala v plnění svých pracovních povinností.  Druhá zaměstnankyně mne alespoň nasměrovala "to bude někde támhle tak se zeptejte holek tam" a ve správné zóně jsem už uspěl sám svépomocí. 

2. Byli jsme ve společnosti cca 10 lidí  ve slovenské kolibě na večeři. Jídlo výborné, obsluha rychlá, jenže - každého se po každém chodu jeden i více zaměstnanců neustále ptali "Chutilo vám?" "Želáte si ještě nečo?" atd. (bratia omluví mou chatrnou slovenčinu). Prakticky jsme neměli chvilku na to , aby nám někdo neskákal do naší vlastní komunikace. Z restaurace jsme odcházeli sice dobře najezení, ale shodli jsme se, že příště raději někam, kde nás nechají si v klidu pokecat. 

Takže všeho s mírou. 

Přátelé, je to oboustranné. Naše země je totiž zasažena morem, kterému se říká buranství. Není to naše specialita, je to samozřejmě i jinde na světě, ale český buran je vzor a buranů futrál. V naprosté většině případů se ale pracovníci obchodů chovají ke mě slušně. Možná to bude tím, že se tak chovám taky. A když jste hrubě nespokojeni, dejte to najevo. Na místě, ne tady na blogu. Dělejte to jako Němci. Stěžují si hned a požadují nápravu. Totéž Američané atd. Nebuďte burani a neremcejte někde za bukem...

Kdybych neměla možnost si zajít ven a měla jenom přístup k netu, tak bych si myslela, že ten svět tam venku je naprosto zoufalý. Mně se ale ještě snad nestalo, že by mne někdo z obsluhy nepozdravil. Podle mne navíc není ani tak důležité, kdo zdraví jako první. Pokud je totiž snaha z obou stran navázat oční kontakt a slušně pozdravit, tak pozdrav vždycky proběhne, dost často třeba ve stejnou chvíli. Ve velkých supermarketech se pak člověk pozdraví s pokladní. Bydlím v Brně a zdravím všechny lidi z baráku a přilehlého okolí a všichni mile odpovídají, nebo zdraví zároveň.

Je to o kultuře ve firmě. Když v Brně otvírali IKEA zrovna jsem si zařizoval byt a tak jsem tam byl velmi často. Na rozdíl od socialistických samobsluh jsem si tam připadal jako v ráji. Česká a slovenská obsluha byla zdvořilá a dokonce informovaná o zboží. Dnes je zdravení ve službách naprosto běžné a málokdy se setkám s přezíravým přístupem. Sousedé se také zdraví ovšem je to velké anonymní město tak jsem vždy překvapen, když zajedu na moravský venkov a tam mě zdraví všichni a zejména děti.

Ono to je v Česku na obou stranách. Chybí tady hlavně ta VŮLE pozdravit a to na obou stranách - navázání očního kontaktu apod. Jeďte do jakéhokoliv bavorského městečka (kromě Hofu, to je takové divné město) a jděte prostě do nějakého obchodu. Prodavači jsou tam většinou ukázkoví, pozdraví, poradí, jsou příjemní. To samé ale jsou vesměs i zákazníci. Nikdo tam nečeká, až ho pozdraví obsluha, a obsluha nečeká až ji pozdraví ten, kdo vstoupil. Prostě se na sebe podívají a pak už to jde samo

I kdyby to bylo jen pokývnutí hlavou nebo cokoliv jiného, důležité je se na sebe podívat a vědět o sobě, tedy dát najevo, že zákazník vešel do obchodu a obsluha, že o něm ví a je ochotná se mu věnovat. Ten pozdrav pak už jde sám - a měl by ho říci ten, kdo vstoupil, tedy zákazník. Nicméně právě v tom Bavorsku nebo Rakousku je moje zkušenost vesměs taková, že když na place něco dělá 5 prodavaček a člověk jde okolo nich, tak KAŽDÁ z nich se podívá a pozdraví. A ono "Guten Morgen" nebo "Grüss Gott" opravdu potěší, když je člověk zvyklý na to, že tady kolikrát ani na pozdrav neodpoví - prostě jsme národ nezdvořáků, lidových znormalizovaných buranů - tak to prostě je a jen málokdo zná etiketu a má vychování a úroveň. A nejhorší je, že mladí ještě do tohoto buranství přebírají různé americké styly typu vytahané kalhoty, trenky z kalhot ven, mp3 s hiphopem a neúcta ke všemu, k tomu sprejerství, vandalství, hulení trávy... Tady když někde dají novou lavičku, do týdne je zničená. A nemám pocit, že v krásných německých městech typu Schwandorf, Weiden, by tomu bylo stejně. Mladí jsou také různí, ale mají takovou větší úctu a vychování než my tady. A těm našem mladým to bohužel nedali a nemohli dát ti, co tady vyrůstali za komunismu, který jakoukoliv úctu a vychování zničil. Všichni si tady tykali, říkali si nazdar soudruhu - říkám tomu lidové buranství.

Vždycky si tohle nejvíc uvědomím, když se vracím z Německa a za Rozvadovem začne na dálnici "předváděčka" - problikávání, předvádění velkých bílých aut nebo i starých vytuněných křápů, to je jedno, prostě dokazování si něčeho. Pak člověk přijde na první benzínku, tam je obsluha s kyselým xichtem a ani neodpoví na pozdrav. Pak stačí přijít do supermarketu, do jakéhokoliv krámu, všude kyselé xichty a výjimka mezi nimi neskutečně potěší. Zatímco v Bavorsku mám zkušenost, že je výjimka, když má někdo ten kyselý xicht a nepozdraví.