Sparťanské oči pro pláč

Jsem sparťan. To jen aby bylo jasno. A jsem naštvaný. Včera v Malmö to nebyla žádná nespravedlivá rána osudu, ale zasloužená facka se vzkazem "Vraťte se na zem". A to je škoda.

Byl jsem nadšený, z toho jaký fotbal Sparta předváděla v loňské sezóně. Poprvé jsem i pravideně chodil na fotbal, protože se na něj po dlouhé době dalo dívat. Letos jsem s nákupem permice vypočítavě počkal, jestli se postoupí do Ligy mistrů. Inu, děkuji hoši, ušetřil jsem. 

Radostí ale neskáču, včerejší zápas ve Švédsku mě strašně naštval. Asi jako každého sparťana. Ono se k tomu tak nějak nepříjemně schylovalo. Celý týden z rozhovorů sice slyšíme, že není hotovo, ale mezi řádky člověk čte, že i až moc věříme. 

Pak nám přestane přát štěstíčko a je to. Bohužel, ve štěstíčku to nebylo. Největší průser byl (po oba zápasy v Malmö) v obraně. Ta byla jak průchoďák. Švejdík neodehrál svůj nejlepší zápas, navíc tam byl skoro sám. 

"Velká letní posila", která nevím, proč musela přijít, Radek Kováč, totiž prostě a jednoduše nestíhá. Zápas v Praze byl jasný důkaz, který bohužel nestačil. Tak dnes tu máme první gól Malö, kde se Kováč jen marně snaží natáhnout po utíkajícím švédském jmenovci Roberta R. Bude to stačit, nebo ještě Ráďu párkrát nasadíme, aby předvedl ty svoje zkušenosti?

Nevím, co komu udělal Kuba Brabec, který loni hrál výborně, a teď se musí ze střídačky dívat na takovou... no na takovou blamáž, co se díváme my v televizi nebo hledišti.

Loni jsme měli rozjetý sehraný tým, dobrou partu. V létě jsme ji ne úplně vylepšili "posilama", které, jak se zatím ukázalo, moc posily nejsou. 

Nezbývá než zadoufat, že v Evropské lize se povede líp a my nebudeme zase rok čekat, jestli to tentokrát už sakra vyjde.