Vy jste mi nějakej důležitej coby zákazník :D Mě je to šumák. Ať už jsem v roli zákazníka, či ať už jsem onou obslužnou sférou, je to u mě divokej západ. Kdo první tasí, první pálí. Čili někdy jsem s pozdravem dříve já, někdy ten druhý. Na roli nezáleží... Co mi vadí je absence odpovědi na pozdrav. To je to co považuju za nezdvořilé 

Tak jest: slušnost je pozdravit a povinnost odpovědět.

Mám obchod a musím potvrdit, že málokterý zákazník při vstupu pozdraví. Zdravíme my. Ve většině případů se odpovědi na pozdrav nedočkáme. Občas zamumláme "tak snad příště". Nezdraví rodiče, nezdraví ani děti. Až na výjimky. V tom případě děti pochválím, jak pěkně umí pozdravit, a dám jim třeba bonbóny nebo žvýkačku. Jsem tak zvyklý zdravit, že pokud vstupuji do super/hyper marketu a u vchodu stojí pracovník ochranky, zdravím i jeho. Pozdravit pokladní je pro mne samozřejmostí.  Profesionální deformace?

Kdepak deformace , vrozená slušnost a s tím co jste napsal do puntíku souhlasím,..

Zajdete v Praze ke Krali Brabantskemu(chodil tam pry i Vaclav IV),tam Vas pozdravi az Vam vypadnou bulvy.

Něco jako v Dětenicích?

v obchodech mne zdraví, jen mladí přestali zdravit starší.

Ono to pro mladé není cool

Tak každý je jiný. V menších obchodech mám zkušenost, že někdy pozdravím první já, jindy prodavač(ka). Nenapadlo mě to řešit. Ve větších je to asi nemožné, tam, jak podotýká někdo v diskuzi, se zdraví akorát u kasy.

Ono taky přehnaná pozornost ze strany prodavače může být kontraproduktivní, už párkrát se mi stalo, že mě prodavač stylu "a můžu vám nějak pomoci" a následného postávání dva tři metry ode mne (po odpovědi nikoli) z obchodu nepřímo vyhnal, protože mě tím štval

Přehnaná pozornost mne štve taky. Vejdu do dveří a už se mě někdo ptá "můžu Vám nějak pomoci?" Zrovna v tomto týdnu - vejdu do obchodu, hned u vchodu prodavačka se zmíněnou otázkou. Odpověď: "Ne, děkuji". Vzápětí druhá prodavačka  s toutéž otázkou. Odpověď: "Ne, jste během 20 vteřin druhá". Otrávilo mě to. To si fakt zákazník nemůže nabízené zboží očima prohlédnout, promyslet, jestli věc koupí a pak požádat o předvedení?

Pracovala jsem dlouhá léta v knihkupectví a vždycky jsem zdravila zákazníka jako první.

To je přece jasné, zákazník přináší do obchodu peníze a pokud je spokojený, vrátí se.

No jo, jsem stará škola

to ale muselo být malé knihkupectví, protože ve velkém lze těžko odhadnout, kdo právě přišel či odchází, nebo něco hledá

Postřeh o slušném chování k zákazníkovi: Před pár lety, když jsem byla mladá a zapálená do práce , jsem pracovala ve firmě, která prodávala specializovaný software. Když jsem byla k zákazníkům slušná, vycházela jim vstříc, udělali se ze mě "hadr na boty". Když jsem se začala chovat odměřeně, nepříjemně až hrubě, najednou se mnou začali jednat docela slušně. Slušné chování = projevení vlastní slabosti a hlouposti 

Tohle opravdu nebude pravda ..

No vidíte jak se svět mění. Nás doma vychovali a naučili, že pokud někam přijdu pozdravím a usměji se. Vy v závěru trefně píšete, že "pozdravit opravdu nebolí" . Pak to tedy zkuste jako já a myslím, že budete překvapen na reakce okolí..A jestli čekáte, že za vaše peníze vám budou obchodníci ještě k pozdravu zpívat koledy nebo na rukou nosit, pak jste asi nepochopil, že za své zboží si kupujete produkt a ne prodavače nebo obsluhu. Zvrácenost myšlenky, že si jdete zacvičit a všichni se z toho notně musí radostí zbláznit, raději ani komentovat nebudu..

Pavle, nevkládejte mi do pusy (=řádků), co jsem neřekl (nenapsal). Nepotřebuji koledy, ani nosit na rukou, ani aby se někdo radostí zbláznil. Jen rád chodím do míst s příjemnou atmosférou, k čemuž pozdrav ze strany personálu velmi přispívá. 

A nebojte, zdravím, po tom, co jsem tohle sepsal ještě častěji :-)

Když mne obsluhuje v restauraci "robot"( nepozdraví, neusměje se, liknavě obsluhuje, nepopřeje dobrou chuť) nedám ani korunu dýška. Když má restaurace svoje webovky,kde je i e-mail, napíši proč jsem nebyl spokojen a tedy proč nebylo i dýško. 

Kvalita obsluhy i v t.zv. zážitkových restaurací je v Česku neuvěřitelně nízká. Host si to uvědomí teprve tehdy, když přijde do obdobné restaurace v zahraničí...stačí Rakousko. Hodně restaurací se u nás tváří, i cenově, jako "lepší" podnik, ale profesionalita obsluhy je na úrovni "burger restaurantu" na americkém zapadákově.

Vnímám to podobně, i u nás podnikatelům snad postupně dochází, že vstřícný přístup k zákazníkům jim může jenom pomoci.

Dnes je to tak, že když vejdete do obchodu a hlasitě pozdravíte, prodavači se tváří, jako když vstoupí blázen. Nějak se na to zapomnělo ve výchově, že zdravení je slušnost. Ta je volná, a tak když se zrovna někomu nechce.zdravit, proč.by se přemáhal, že? Zkratka konec dobrých mravů či slušného chování.

Částečně je to vývojem - všeobecně "odosobnění" života, velké krámy, zda je to podobné i na vsi, nevím, žiji "bohužel" v pražské králíkárně a marketech. V Praze se rychle ztrácí českost prostředí, všude Vietnamci, obsluha z Ukrajiny apod. Vzpomínám na mladá léta, kdy jsem jako záklaďák trávil nějakou dobu ve vojenském prostoru v Kežmaroku a tam bylo v obchodě tak slušné prostředí a zdravilo se a každý nákup, "nekecám", končil nalitím 2 skleniček  slivovičky a jednu vypil prodávající a jednu kupující.